Ocitnout se na šikmé ploše není dvakrát povzbudivé. Dle titulku e15.cz „Slovensko je na šikmé ploše…“ (18.6.2024) se v této situaci nachází naši sousedé. Rovina se začala naklánět ve chvíli, kdy slovenští voliči v minulém roce špatně volili do Národní rady. Však také s nimi Magda Vašáryová tvrdě zúčtovala. Aby toho nebylo málo, špatní voliči si to zopakovali u voleb prezidentských.
Autor článku je zneklidněn, protože Peter Pellegrini, který před týdnem složil prezidentský slib, si v inauguračním projevu vytyčil tři základní cíle: silný stát, národ a rodinu. Problém prý spočívá v tomto konzervativním vymezení.
To je zlé, moc zlé.
Pojem konzervativní začíná zaujímat výsostný postoj mezi nevhodnými slovy.
Proč tolik odporu ke konzervativnímu myšlení, a to zrovna od kdysi tolerantních liberálů? (Co bylo, bylo.)
Odpověď můžeme najít v knize Yorama Hazonyho – Konzervatismus: Znovuobjevení. Hazony nabízí v úvodu, stručnou definici: „V politické aréně se konzervatismus týká stanoviska, které považuje oživování, obnovování, udržování a rozvíjení národních a náboženských tradic za klíč k zachování národa a jeho posílení v průběhu času.“
Národní a náboženské tradice, dokonce zachování NÁRODA, všechno špatně.
Spojení lidí odlišné víry, jiných zvyků, jiných mravů, to je cíl nového krásného světa. Abychom mohli radostně zvolat: „Podívejte, jak jsou krásně rozmanití!“
Rozmanitost má však určité vady na kráse. Jeden příklad za všechny, a to ještě příklad nejméně brutální, abychom zase něco neporušili. V Berlíně kolem koupališť vyrostly vysoké ploty s ostnatým drátem. Čímpak to bude? Že by nám ti Němci tak náhle zvlčili? Nebo věci nazveme pravým nekorektním jménem? To není jen šikmá plocha, ale rovnou skluzavka směrem dolů.
Zmíněný Yoram Hamzy ve své knize přináší silnou vizi konzervatismu pro 21.století. Stručně řečeno - návrat do dob, kdy svět byl ještě v pořádku. Daleko poetičtěji to vyjádřil Rod Drehler, šéfredaktor časopisu The American Conservative: „Návrat k hlasu starodávné civilizace, jejiž polnice hlásá naději a svým zvukem označuje cestu ven z temných hvozdů současného Západu.“
Lépe už to říct nejde.
A také trochu pozlobíme progresivisty, kteří jinak samozřejmě milují odlišné názory: Když už demokracie musí mít přívlastky, což takhle konzervativní demokracie?
Kam běžíte!
Ještě se vrátíme na Slovensko, stojící na šikmé ploše. Autora článku na e15.cz. trápí slovenská ústava, konkrétně její první věta: „My národ slovenský…“, a dodává : „Česká ústava se slovem národ vůbec nepracuje…“
A jsme zase u toho. Další nevhodné slovo: Národ. My jsme ale vzorní, v ústavě ho nemáme. Strašná šikmá plocha.
Možná bychom se ale mohli zamyslet nad jinými šikmými plochami? Nad těmi našimi. Třeba když ministr vnitra zavádějícím způsobem informuje o migračním paktu a o jednání velitelů zásahu proti šílenému střelci na Filosofické fakultě. Je to dost šikmé? Dozimetr a několik mrtvých, zcela jistě jen nešťastná souhra okolností; kampelička, kde premiér zapomněl milion korun a jejíž ředitel a právník také nedávno zesnuli (zcela jistě nešťastná…však víte).
Kdyby se podobné záležitosti týkaly jiné vlády, jiného premiéra, nebo jiného politika, takového toho nesystémového, populi, dezinfo a podobně, to by panečku byla píseň! Zněla by od rána do večera.
Už se skoro obávám ta dvě slova napsat. Mluví se o nich denně a ti, kterých se týkají, už vymysleli, jak je zesměšnit. Fascinující i neuvěřitelné současně.
Dvojí metr. To je šikmá plocha hodně nahnutá.
Takhle ten nový krásný svět nevybudujeme, přátelé.
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chcete číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 49 Kč
