V současnosti se pochybnosti stávají zločinem. Ti, co se označují za liberály požadují souhlas bez výhrad. „O pravdě se nepochybuje,“ tvrdí s rozhodností lidí, kteří nepochybuji.
Tentokrát jsou zcela mimo. „Ten, kdo hledá pravdu,“ píše Descartes, „musí, pokud je jen možno, pochybovat o všem. Daleko poetičtěji to vyjádřil nesmrtelný Aristoteles: „Kdo se snaží poučit, musí umět především pochybovat, neboť pochybnosti vedou ducha ke zjevení pravdy.“
Dnes nám pochybnosti o jejich zjevených pravdách, které se zrodily v dílnách tzv. liberálních pokrokářů, zakazují. „Musíte nám věřit!“ říkají.
Nemusíme, to je právě ta poezie věci.
Ale o něčem jiném. Když si stěžujeme, že sociální sítě omezují, mažou, zakazují, přikazují a celkem nás v tomto duchu plnohodnotně štvou, liberálové nás okřikují s tím, že vlastník (např. Meta) si může dělat co chce. No, nemůže, to by však bylo na delší debatu.
Ovšem když se slovenská Markíza rozloučila s Michalem Kovačičem, ať už důvody byly jakékoliv, Progresivné Slovensko v čele se Šimečkou zabubnovalo na poplach a vyhlašuje ohrožení svobody slova.
Mohu se domnívat, že tento krok učinili majitelé Markízy z čistě pragmatických důvodů. Možná je to tím, že propaganda jediného povoleného názoru už překročila únosnou mez, možná svoji roli sehrálo i to, že slovenská vláda se odmítá s TV Markízou jakkoliv bavit (stejně jako s Denníkem N a dalšími).
Je to prý nedemokratické, neslušné, zlé, tvrdí druhá strana. Jenomže když do vás někdo více jak tři roky kope, je pochopitelné, že mu to dáte znát. „Liberálové“ sice netrpí přehnanou láskou k jiným názorům, řečeno kulantně jako subjektivní pocit, bez odzdrojování, ale když jim někdo dá ochutnat jen kapku jejich medicíny, nevýslovně trpí.
Ať už důvody v cause Kovačiče byly jakékoliv, naskýtá se otázka: Může tedy majitel média rozhodovat o obsahu, nebo ne? Obojí mít nemohou.
Já sice chápu jak to progresivci myslí - o jejich Pravdě se nediskutuje, ta musí znít od rána do večera, zato jiná pravda a pochybnosti nesmí zaznít nikdy. Daří se jim v celé západní Evropě, na Západě všeobecně, a nebude snadné – ne-li nemožné - je porazit. Tušíme, že za nimi stojí síly, které nezastaví nějaký jiný názor, ale to se již pohybujeme na pomezí spikleneckých teorií. Nebo spíše spikleneckých praxí?
U nás to probíhá na stejném principu. Pokud se volá po rozmanitosti názorů v České televizi, je to prezentováno jako ohrožení demokracie. Ne, nejsme v nějakém dystopickém románu, ale v realitě, ve které je skoro všechno naruby.
Jaký tedy že to zločin se právě chystá na Slovensku v oblasti médií? Reforma veřejnoprávní televize a rozhlasu: Dobře, budiž řečena ta vaše Pravda, když to musí být, ale současně musí dostat prostor i naše pochybnosti.
Tomu se nějak říká, je to něco, co zmizelo…už vím…pluralita názorů. V dnešní době skutečný zločin.
Pokud se toto podaří na Slovensku, může to být příslib do budoucnosti.
I nám by se jeden takový hodil.
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chcete číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 49 Kč
